Černá věž, Klatovy
Historie věže v Klatovech
Až do poloviny 16. století se Klatovy kromě silného opevnění s baštami a jedinou poměrně nízkou kostelní zvonicí nemohly pochlubit výraznější dominantou města. A přece už bezmála půl století patřily mezi nejbohatší města v Čechách a v roce 1540 je majetností předčily jen Praha a Kutná Hora.
Touha po důstojné reprezentaci a současně zdůvodnění potřeby doplnit obranný systém města v době vojenského i požárního nebezpečí se změnila ve skutečnost rozhodnutím o stavbě vysoké a mohutné věže. Stavba byla městem zadána mistru Antonínu Vlachovi, o jehož osobě téměř nic nevíme. Jsou dohady o tom, zda pocházel z Itálie, nebo to byl český kameník. V Historii klatovské od kronikáře Jana Floriana Hammerschmieda je psáno, že byl z Amsterodamu. Původ Antonínův zůstane již zřejmě navždy neobjasněn, ale jeho dílo tu máme dodnes.
Klatovy v důsleku několika požárů měnily svůj vzhled, stejně tak svou podobu měnila i městská věž.
V roce 1547 jsou položeny základy k mohutné věži. V tomto období však dochází k hospodářskému úpadku vlivem dočasných konfiskací majetku po válce šmalkaldské a stavba díky nedostatku finančních prostředků pokračuje jen velmi pomalu. Do roku 1555 dosahuje stavba věže jen pátého patra – letopočet je vytesán nad oknem tohoto patra. O dva roky později, roku 1557, dochází k osazení krovu klatovským tesařským mistrem Janem Piťhou a měděnou bání se zlacenou figurou lučištníka. Tím byla stavba věže dokončena. Mistr Antonín, od roku 1588 již s přídomkem občan klatovský, postavil také radnici vedle Černě věže a opravil a rozšířil Arciděkanský kostel, jehož klenba se roku 1550 s částí zdí zřítila, takže zůstala jen průčelní zeď a zeď presbytáře.
Od roku 1557 je osud nové a zdaleka viditelné věže navždy spojen s životem města. 12. května 1579 prožívá město jednu z největších katastrof. Toho dne padlo za oběť ohni 300 domů ve vnitřních hradbách a plameny ožehly věž natolik, že podle vzhledu je nazývána Černá.
V roce 1689 bylo opět požárem zničeno celé město, tedy i krov věže. K opravě došlo až v roce 1727
Po rekonstrukci města a Černé věže odlil mistr zvonař Martin Jindra roku 1582 nový zvon místo původního, který se při požáru roztavil. Byl zavěšen roku 1583 a pojmenován Bartoloměj Ondřej, čili Ondra a lidově se tedy všeobecně ujalo Vondra. Vážil 4 950 kg a přežil další dva požáry 6. 7. 1615 a 8. 6. 1689. zdroj [1] Dle jiných zdrojů je název věže odvozen až od velkého ohně v roce 1758, při kterém se žárem rozlil i původní zvon. V roce 1760 byl zavěšen nový zvon, pocházející z dílny P. A. Jacominiho. Zvonu se opět lidově říká „Vondra”. V roce 1938 zvon prasknul vinou těžkého srdce a byl opraven ve zvonařské dílně Rudolfa Manouška staršího v Brně-Husovicích a v roce 1940 opět zavěšen. Bližší informace o zvonu Vonda najdete v článku věnovanému přímo historii a tohoto zvonu.
Dnešní podoba věže je známa od roku 1872. V roce 1870 byla stará báň shozena vichřicí (místo, kam dopadla, je na náměstí vyznačeno) a věž dostala jehlanovou střechu. Tím věž získala svou současnou výšku 81,6 metrů.
Místo, kam v roce 1870 byla vichřicí shozena střecha věže, je vyznačeno mozaikou z dlažebních kostek
Je však třeba zmíni, že k určité významné změně vzhledu věže došlo ještě před osudnou vichřicí – konkrétně v roce 1854, kdy byly osazeny na věž velké ciferníky hodin. Kvůli tomuto stavebnímu zásahu (prý kvůli tomu, aby byly ciferníky umístěné vizuálně symetricky) byl ochoz věže z původní výšky 45,4 m posunut výš na současnou hodnotu 48 metrů nad zemí.zdroj [2]
Možná kvůli této změně, nebo kvůli tomu, že obecně informace o výšce ochozu klatovské Černé věže nebývá moc známa, se stále objevuje spousta různých výškových údajů výhlídkového ochozu. A rozptyl je vpravdě až bizarní – od původní (staré) výšky 45 m až po závratných 73 m!
Budeme si tedy pamatovat, že (ať si píše kdokoliv, kdekoliv a cokoliv) skutečná výška ochozu Černé věže v Klatovech je od roku 1854 rovných 48 m, což mimochodem potvrdilo i měření fyzikálně nadšených studentů klatovského gymnázia v květnu 2010.
Mučírna v Černé věži
Jen málokdo ví, že Černá věž v sobě skrývá i jedno z nejponurejších míst Klatov, tedy mučírnu. Klatovská mučírna je v nejnižším patře Černé věže, kam ale málokdo zavítá, neboť je sem zvláštní vstup ze soudní síně v radnici (dnes předsálí obřadní síně klatovské radnice). Útrpné právo bylo využíváno jen ve velmi vážných případech, za které hrozil trest smrti (vražda, loupež, žhářství…) a obviněný se nechtěl přiznat. Exekuce se účastnili dva radní jako svědkové a písař, který výslech zapisoval do tzv. smolných knih. Výslechy zde konal městský rychtář, který dával rozkazy katovi. Ze záznamů víme, že klatovský kat byl vyhlášeným fachmanem ve svém oboru. Byl tak známý svými donucovacími prostředky, že si ho půjčovala i okolní města, která hrdelním právem také disponovala, ale neměla peníze na svého kata, a tak ten klatovský měl velmi široké pole působnosti.
Ilustrace některých mučicích technik – šněrování, palečnice, španělská bota.
Kat jako osoba nečistá vcházel do mučírny speciálním vchodem ze šatlavy po zvláštním schodišti, které se dnes již nedochovalo. Nacházelo se v mezeře mezi zdí věže a radnice pod kamenným schodištěm, po kterém se dnes do Černé věže vchází, a po kterém se vystoupá do patra až nad mučírnu. Říká se, že katovo schodiště navazovalo na podzemní chodbu, kterou kat vstupoval do města a která vedla někam do oblasti dnešní křžovatky Pod Valy.
Současný (zaslepený) stav katova vchodu do mučírny v klatovské Černé věži.
Když Josef II. v rámci svých reforem užívání útrpného práva zakázal, byl vchod do klatovské mučírny zazděn a zakryt. Místnost zůstala uzavřená téměř sto let. V 19. století byla znovu objevena a s ní i kompletní vybavení mučírny. V té době se dávaly dohromady sbírky pro klatovské muzeum, tak se veškeré kovové nástroje, jako jsou pouta, palečnice, španělská bota a podobně, dostaly do muzejních sbírek Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, kde je návštěvníci mohou dodnes obdivovat.
Do mučírny vede malé úzké okno, které směřuje na náměstí. Toto okno je ale navrženo tak, aby na náměstí nebylo slyšet nic z průběhu výslechu a mučení. Jedna z klatovských povídaček říká, že když byla mučírna v 19. století „znovuobjevena“, proběhla zde zvláštní akustická zkouška. Tehdejší starosta Karel Hostaš pozval do mučírny Josefa Kličku s jeho místním pěveckým sborem Šumavan, aby zde zpívali. Ostatní pak venku na náměstí poslouchali, co je slyšet. Údajně nebylo slyšet vůbec nic.
Věžný na Černé věži
V horní části Černé věže bydlel v minulosti věžný, který znělkou hlásné trubky ohlašoval večerní čas, zvláště od 22 hodin do čtvrté hodiny ranní obcházel po ochozu, obhlížel město, okolí a každou hodinu troubil do všech stran, aby lidé věděli, že skutečně bdí. Při zjištění požáru vyhlásil věžný poplach úderem srdce zvonu a podle počtu úderů lidé poznali, ve které čtvrti hoří. Později již nebyl poplach vyhlašován pomocí zvonu, ale na Černou věž byl zaveden telefon. Jednalo se o úplně první telefon ve městě a spojoval věžného se strážnicí, která sídlila v budově radnice.
Poslední věžný pan Antonín Kubík ml. (foto okolo r. 1960).
Po odchodu do důchodu posledního věžného Antonína Kubíka (více v článku O zvonících) v roce 1962 funkce věžného skončila a již nebyla obnovena. Tradici nočního troubení do všech stran v dnešní době převzala technika.
Za zmínku na Černé věži jistě stojí i čtyřiadvacetihodinový orloj navržený prof. Ferdinandem Vaňkem, který je umístěn v dolní části věže na straně přivrácené náměstí. Bližší zmínku o něm najdete v článku Hodiny na Černé věži.
Po posledních opravách v šedesátých a sedmdesátých letech slouží Černá věž zejména milovníkům krásného pohledu na panorama Klatov a okolí. Na Černou věž vede 226 schodů. zdroj [3]
Kamenické značky na Černé věži
Jak moc znáte kameny, ze kterých je postavena klatovská Černá věž? Už jsme si řekli, že na jednom z kamenů pátého patra je vytesán letopočet 1555. Je to však jediný „exot“, který můžeme na Černé věži najít?
Asi ne, jinak bychom se takto neptali!
Na Černé věži asi jako na řadě jiných staveb, na kterých se podíleli kameníci, se vyskytují tzv. kamenické značky. Jako kamenické značky bývají souhrnně označovány ryté obrazce na povrchu kamenických prvků. Kamenické značky pravděpodobně nebyly chápány jako „výraz autorského sebevědomí“. Důvodem jejich vzniku bylo spíše proplacení za odvedenou práci – svojí značkou na kameni mohl kameník dokázat co za týden stvořil, na základě čehož dostal výplatu.
Kromě nejtypičtější identifikace kameníka měly i jiný účel při kamenickém opracování. Obecně lze rozdělit značky do tří skupin dle funkce značky:
- Osobní (emblém kameníka)
- Montážní (pro umístění ve stavbě)
- Jiné (kvitance, evidence připravených dílů, letopočty aj.)
Kromě klasických kamenických značek, které se většinou skládaly jen z geometrických tvarů, najdeme na kamenech Černé věže i několik reliéfních symbolů. Jejich účel je tak trochu záhadou. Nechme toto téma milovníkům konspiračních teorií a ukažme si některé, které můžete na klatovské Černé věži objevit.
Dokážete alespoň jednu z nich při návštěvě Klatov na kamenech Černé věže najít?
Co se o Černé věži povídá
Pravda o „strašidle“ na Černé věži
Zatímco se mnohá města mohou ve svých pověstech a místních povídačkách pochlubit poměrně širokou plejádou různých zjevení, zbloudilých duší, bezhlavých rytířů, prokletých nepoctivých šenkýřů, nespravedlivě umučených dobráčků a jiných místních strašidel, město Klatovy v tomto směru trochu zaostává. Určité zmínky sice nalézáme v klatovských pověstech, jako například o posledním klatovském vodníkovi nebo pověsti z nedalekého vrchu Hůrka, ale zpravidla jde o pověsti, které se v zapsané podobě objevují až někdy v devatenáctém století. Je tedy otázkou, zda jde o skutečné místní pověsti a legendy, nebo uměle vytvořené povídačky, aby i Klatovy se mohly pochlubit nějaký tím svým místním bubákem.
Jednou takovou strašidelnou pověstí je i pověst o strašidle na klatovské Černé věži. Sama o sobě je tato pověst poměrně mladá, neboť, jak si záhy ukážeme, vlastně vypráví o věžném Kubíkovi st. – otci posledního klatovského věžného. Lze ji tedy zasadit do období asi tak přelomu devatenáctého a dvacátého století, možná dokonce až do vzniku První republiky.
Ale pojďme na to postupně!
V prosinci 2022 klatovskou Černou věž, místní zvoníky a především zvon Vondra navštívila moderátorka Lucie Výborná se svým pořadem „Host Lucie Výborné“. Při tomto předvánočním povídání místostarosta Klatov Ing. Martin Kříž zmínil i následující pověst o strašidle na Černé věži:
„Jednou z povinností věžného bylo z Černé věže hlídat nad městem a sledovat, zda nikde nevypukl požár nebo zda se k městu nepřibližuje nějaké nebezpečí. V každou celou hodinu věžný troubit do všech světových stran, podobně jako kupříkladu troubívá v jiných městech ponocný. Tím nejen udával přehled o čase, ale především dával Klatovanům jasný signál, že dbí bedlivě.
Podle jedné místní povídačky však bylo v Klatovech období, kdy věžný troubit na ochozu jen do tří světových stran. Čtvrtou stanu záměrně vynechával, neboť na té jedné světové straně jej vždy jakási nadpřirozená bytost zfackovala.“
Vpravdě zábavná příhoda, že?
Po odvysílání pořadu se však zvoníkům ozvala paní Alena, která se velmi podivovala, co se to tam na věži vykládalo za blbosti o strašidlech, neboť tuto příhodu zná od svého otce a to ve verzi zcela pozemské. Když jsme si její verzi „fackovačky“ na ochozu Černé věže vyslechli, musíme uznat, že tato verze události zní velice věrohodně. Dovolíme si tedy trochu zahrát na sluhu Saturnina a dědečka hlavního hrdiny, kteří svou Kanceláří pro uvádění románových příběhů na pravou míru taktéž vnesli jasno do nejednoho příběhu.
„Pravdivá“ verze o troubení jen do tří stran tedy zní takto: zdroj [4]
O troubení na tři strany
„Jak už jsme zmínili, celý příběh se odehrává v době věžného pana Kubíka st. V té době v Klatovech působil i neblaze proslulý místní rváč. Jednalo se o chlapíka nerudného, který nikdy nešel pro ránu daleko. A i jeho přezdívka »Železná ruka«*) dává jasně najevo, že se s ním asi nikdo do kdovíjakých disputací pouštět nechtěl, natož pak od něj nějakou tu facku schytat!
Noční troubení na věži je sice věcí jistě chvályhodnou, ale kdo bydlí v Klatovech poblíž Černé věže, tak velice dobře ví, že může být i poměrně rušivé – zejména v letních měsících, kdy jsou okna domů otevřená a spánek nebývá díky vedru příliš hluboký.**) Dnes se můžeme asi jen domnívat, zda právě toto rušení spánku místního rváče, či jiná malichernost dopomohla ke sporu mezi Železnou rukou a klatovským věžným. Jisté naopak je, že spor se časem stupňoval…
Jednoho dne mělká nádoba trpělivosti místního bijce zkrátka přetekla a došel na ochoz věžnému vysvětlit svou představu o nočním klidu. Asi nemusíme vykládat, kdo a komu tam nahoře uštědřil oněch pověstných pár facek! Na základě této »satis-facky« pak věžný na světovou stranu, kde Železná ruka bydlel, nějaký čas netroubil.
Zda to dělal ze strachu, aby opět nějakou neinkasoval, nebo jako truc (»Tys' mi vrazil facku, tak co bych ti troubil!«), to se můžeme už jen dohadovat.
Naopak se asi nemusíme dohadovat, proč se později opět začalo troubit na všechny strany. Patrně toto trojité troubení neuniklo vedení města a po vysvětlení věžného, proč tak činí, si na oplátku zase svůj díl slízl grobián Železná ruka.“
| *) | V jedné z verzí pověsti o strašidle na Černé věži se skutečně uvádí, že věžného na ochozu za troubení fackovala „železná ruka“. (Myslíte, že je toto označení strašidla jenom náhoda?) |
| **) | Když se po dlouhých létech obnovila tradice troubení na Černé věži, moc nadšení to u lidí bydlících blízko Černé věže opravdu nevyvolalo. Dokonce po několika stížnostech je nyní hlasitost troubení snížena. |
Jak šel čas, pověst o pár fackách na ochozu Černé věže od Železné ruky se tak nějak postupně překlopila do té podoby nadpřirozené. Možná proto, že lidé postupně zapomněli, kdo byl klatovský rváč Železná ruka, možná také proto, že v děsivých povídačkách dětí tato přezdívka krásně doplnila takové ty všeobecné bubáky, jako jsou Černá ruka nebo Krvavé kolínko. Tak už to prostě bývá…
S trochou nadsázky lze tedy říci, že nebýt reportáže Českého rozhlasu Radiožurnál, strašilo by se na ochozu Černé věže dále a nikdy bychom se nedozvěděli „pravdu“(?) tom, jak to bylo s troubením jen do tří světových stran.
Především však musíme poděkovat klatovské rodačce paní Aleně, která nám předložila zcela pozemskou (tedy i uvěřitelnější) verzi klatovské pověsti „O strašidle na Černé věži“.
Bohužel, ale díky tomu jsou Klatovy zase o jedno místní strašidlo chudší…
Ale, kdo ví? Třeba to všechno stejně bylo jinak!
Pietní křížek u Černé věže
Když už jsme se zmínili o záhadách a nadpřirozenu okolo klatovské Černé věže, dovolíme si zmínit ještě jednu věc – i když vpravdě velice smutnou. Černá věž v Klatovech jako dominanta celého města pochopitelně přitahuje mnohé návštěvníky. Je ale též logické, že tato majestátní stavba v minulosti, a žel bohu i v poslední době, neušla pozornosti lidí, kteří měli v sobě nějaký splín, který vyřešili sebevražedným skokem z věže.
Ne, opravdu se zde nechceme zabývat historií sebevrahů na Černé věži! Toto téma je nejen smutné, pro někoho možná až morbidní, ale především velmi citlivé a vlastně i složité. Pro případné zájemce si zde maximálně dovolíme odkázat na jiné články – kupříkladu na [5].
My se zde chceme zmínit o „tajemné síle“ pietního křížku u paty klatovské Černé věže.
V době druhé světové války (přesně 13. srpna 1940) ukončila svůj život skokem z Černé věže úřednice městské spořitelny Libuše Petrášková. Její rodiče poté na její památku nechali u paty Černé věže vsadit do dlažby malý křížek z černých žulových kostiček. Místní farář dokonce místo vykropil svěcenou vodou a modlitbou vyprosil přání, aby duše všech zde tragicky zemřelých došly pokoje. Přímým účastníkem byl klatovský amatérský historik Jaroslav Jindřich, z jehož osobního vyprávění tato informace vzešla a byla publikována na [6].
Říká se, že tento křížek se stal jakousi duchovní ochranou Černé věže. Je pravda, že skoky z Černé věže na dlouhou dobu ustaly. Jako kdyby nějaká neviditelná síla odrazovala případné zlomené lidi od jejich sebevražedných skutků! A to dokonce na dlouhých sedmdesát let…
Některé prameny uvádějí, že křížek zmizel v souvislosti s předěláním přilehlého průjezdu hlavního vchodu do bývalé jezuitské koleje (dnes městské knihovny). Ale spíše příčinou zániku je rok 2004, kdy proběhla na klatovském náměstí instalace kolektorů pro kabeláže a při následné úpravě dlažby, byl tento pietní křížek odstraněn. Na jeho původním místě se nyní nalézá litinový poklop k revizní šachtě kolektoru. Ať již křížek zmizel kvůli předláždění průjezdu, nebo díky kolektoru, je to vlastně již jedno. Důležité je, že prostě zmizel!
Každopádně magická síla pietního křížku, a věřme si každý čemu chceme, se kolem klatovské Černé věže vytratila. Od té doby na Černé věži opět došlo k několika tragickým událostem (2010, 2014, 2020 a 2023). Ozývají se hlasy, které říkají: „Pojďme a navraťme odstraněný pietní, vzpomínkový křížek do památeční dlažby a znovu vysvěcením dejme naší Černé věži pozitivní ochranu.“
Možná by to pomohlo…
Křížek u schodů jezuitského kostela
Pozorný návštěvník v dlažbě pod Černou věží však přesto na nějaký ten křížek kousek od Černé věže narazí. Křížek v dlažbě je poblíž schodů do jezuitského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce, který stojí hned vedle Černé věže. Někdo by se mohl mylně domnívat, že jde třeba o obnovený zmíněný křížek z roku 1940, ten ale pod věží (zatím?) opravdu nenajdeme! V tomto případě se nejedná o vzpomínku na oběť úmyslného skoku z Černé věže, ale o důsledek nehody na věži sousedního jezuitského kostela.
Malý křížek u kostelního schodiště u paty Černé věže k upomínce tesařského mistra Karla Mayera
Koncem března 1933 rozhodla městská rada o opravě báně jedné z kostelních věží. Tesařské práce prováděla zdejší firma Karla Mayera. Dělníci postavili lešení a jako první úkol měli vyndat kříž na samém vrcholu věže. Už to bylo samo o sobě velmi náročné, neboť kříž upevněný na báni věže měří téměř tři metry a váží bezmála metrický cent.
Při spouštění kříže došlo k problémům, kdy se upevňovací „bodec“ kříže zasekl o římsu. Šéf firmy pan Mayer se ale ničeho nezalekl, vlezl na žebřík a bez jakéhokoliv jištění se nechal spustit ke kříži, aby jej uvolnil. To se mu sice podařilo, ale návrat zpět nahoru se mu již stal osudným. Při odstrkávání žebříku od věže se na žebříku neudržel a spadl. Je až morbidně smutné, že se tesař Karel Mayer krátce předtím nechal na památku vyfotografovat na vrcholu věže (na přiložené fotografii zdroj [5] označen křížkem).
Fotografie tesaře Karla Mayer při opravě kostelní věže.
Díky této nepěkné náhodě se tento jinak tragický případ stal tak trochu senzací a dostal se i do celostátních novin. To jistě velmi prohloubilo bolest vdovy a tří dětí, které po sobě tesařský mistr zanechal.
Velký černý kříž v severozápadním rohu náměstí
Pokud jsme se zmínili o malém dlážděném křížku pod Černou věží, jistě mnohé čtenáře napadl i poměrně velký, tedy i nepřehlédnutelný, kříž, který je vydlážděn v severozápadním rohu klatovského náměstí. Je zajímavé, že i když kolem něj skoro každý Klatovák denně prochází, jen málo kdo ví, proč tu vlastně je.
Velký černý kříž nalézající se v severozápadním rohu klatovského náměstí.
„Zaručených povídaček“ o důvodu jeho přítomosti je skutečně hned několik. A lze říci, že všechny vskutku originální! Jelikož se jedna z těchto místních povídaček též týká Černé věže, snad nikoho neurazí, když se zde o tom zmíníme. I když, jak si ukážeme, velký černý kříž v dlažbě náměstí s Černou věží vůbec nesouvisí.
- Povídačka č. 1:
- Podle jedné z městských povídaček se říká, že na tomto místě stávala šibenice nebo alespoň pranýř.
Umístění šibenice je pochopitelně nesmyslné, neboť pro šibenici mělo město Klatovy úplně jiné místo na nedalekém Šibeničním vrchu za městem. A mimochodem, kterýpak vážený měšťan s domem na náměstí by asi stál o to, aby měl pod okny šibenici s tlejícími ostatky popravených, že? Proti umístění pranýře zase mluví jiná povídačka, která sice chybně, ale zato přesvědčivě hovoří o tom, že pranýř stával na místě dalšího z dlážděných klatovských křížků – tentokráte před radnicí.
- Povídačka č. 2
- Kříž v dlažbě je na místě, kde při svém představení po pádu z lana zemřela provazochodkyně.
Nechceme tu spekulovat, jaké bylo sociální postavení kočovných provazochodců v dřívější společnosti, ale že by si tato nehoda zasloužila takovou památku?
- Povídačka č. 3 (ta se aspoň týká Černé věže)
- Kříž je památkou na naprosto neuvěřitelný skok z Černé věže. Podle jedné verze šlo o ženu s širokou nakládanou sukní, podle jiné verze šlo o studenta v studentském plášti. V obou případech této povídačky hraje klíčovou roli jejich specifická oděvní součást, která zafungovala jako jakési „rogalo“ a skokan tak doletěl podél celého náměstí (90 m) až na zmíněné místo. V naprosto nejbizarnějších variantách tohoto příběhu se dokonce říká, že se aktérovi tohoto klatovského „parašutistického“ seskoku nic nestalo!
Tato verze je v Klatovech docela hodně rozšířena, takže pokud si chcete uchovat aspoň trochu „fyzikální úcty“ k místním občanům, raději se na příčinu velkého černého kříže na klatovském náměstí neptejte. 😉
Jak to tedy bylo doopravdy?
Pro vysvětlení se například vydejme do dopisu „českého Edisona“ Františka Křižíka, který dne 22. března 1939 otiskl časopis Šumavan (pro potřebu těchto stránek zkráceno).
A je v tom jasno!
Jen ještě doplníme, že onen černý kříž z opracovaných černých kamenných „kočičích hlav“ byl zachován nejen v tom roce 1939, ale i v roce 2007, kdy proběhla přeměna severozápadního rohu náměstí na pěší zónu. A pochopitelně si budeme pamatovat, že je věnován památce váženého mlynáře Josefa Špirka, který zde byl dost zákeřně smrtelně zraněn mladým důstojníkem husarů 8. prosince 1848.
Je trochu tragikomické, že ony „známé revoluční bouře“ roku 1848 v Klatovech se původně vyvinuly z obyčejné hospodské rozepře mezi husary a místní chasou. Až později to celé přerostlo v nepokoje, které na druhý den muselo přijet rovnat vojsko až z Plzně. Případné zájemce o podrobnější popis nejen událostí z roku 1848, ale i dalších podrobností věnovaným dlažbě klatovského náměstí si dovolíme odkázat na [7], protože to se již klatovské Černé věže opravdu netýká.
zdroje:
- SUCHÝ, Jindřich. Černá věž Klatovy. Klub přátel Klatovska, o. s., 2014.
- ADÁMKOVÁ, Jiřina – soukromé pátrání po archivech a kronikách [ústní sdělení].
- MKS Klatovy. Historie Černé věže [online]. [cit. 2018-10-12].
Dostupné z: http://www.mksklatovy.cz/page/ 9814/ article/ 7858/ historie-cerne-veze - KÖNIGOVÁ, Alena – vypravování skutečné verze příběhu „O pár fackách na ochozu“ [ústní sdělení].
- Skok do věčnosti. Online. Klatoviny. 2020. Dostupné z: https://
klatoviny. blogspot. com/ 2020/ 07/ skok-do- vecnosti.html - RUBÁŠ, Ivan. Pietní křížek u Černé věže. Online. Přátelé české historie. 2023. Dostupné z: https://
pratele ceske historie. estranky. cz/ clanky/ historie---clanky/ pietni-krizek- u-cerne-veze.html - 70 let dlažby klatovského náměstí. Online. Přátelé české historie. 2009. Dostupné z: https://
pratele ceske historie. estranky. cz/ clanky/ historie---clanky/ 70-let-dlazby- klatovskeho- namesti.html