Zvon VONDRA

Historie zvonu na Černé věži  zdroj [1]

Dominanta města Klatovy, Černá věž, byla postavena po deseti letech v roce 1557 a samozřejmě, že v té době byl na věž zavěšen nový zvon. Kdo ho ulil a jak vypadal, nevíme. Jistý pramen uvádí, že to byl jakýsi zvonař z Bavor, neboť se místní konšelé nemohli dohodnout se zvonařem klatovským na podmínkách. Roku 1579 byl však jeden z nejhorších požárú ve městě, kdy lehlo popelem skoro celé město. Shořelo schodiště věže a zvon se roztavil. Následující rok byl na věž dán zvon nový, který ulil jistý kočující Němec ze Švýcarska. Jelikož i zde město více méně šetřilo, tak tento druhý zvon, který nebyl moc kvalitní, po roce zvonění pukl.

Následující rok 1582 dostal od města objednávku slavný mistr Martin Jindra. Byl to klatovský rodák, nejslavnější zvonař ve městě a dělal zvony po celých Čechách, ba i v německém Řezně. Tak se stalo, že byl ulit velmi vznešený a kvalitní zvon jménem Bartoloměj Ondřej, lidově zvaný „Vondra”. Na věž byl za velké slávy vytažen ve středu 6. dubna 1583 a na zvonu byly české a latinské nápisy o historii zvonu a jeho tvúrci. Vážil 4 950 kg. Zvon přežil další dva požáry 6. 7. 1615 a 8. 6. 1689. Bohužel nakonec i tento krásný zvon se roztavil po velkém požáru v roce 1758.

V pořadí čtvrtý (a dej búh, ať i poslední) zvon ulil rok po požáru italský zvonař Peter Antonius Jacomini v roce 1759. Odlití provedl hned vedle věže v zemi na nádvoří Jezuitské koleje. Zvon je o něco lehčí než ten předchozí – kroniky uvádějí, že váží 4 382 kg (údaj z roku 1940, kdy byl zvon v rámci opravy zvážen, říká 3 915 kg!). Dolní průměr zvonu ve věnci je 195 cm a na výšku měří 154 cm (180 cm včetně koruny). Zavěšen byl zvon následujícího roku 1760. Zvon dostal jméno staronové, tudíž „Vondra”.

Zvon „Vondra”

Zvon je opatřen latinskými nápisy a jmény radních v čele s primasem Johanem Forstmaierem. Dále je zdoben akantovým a kartušovým zdobením, včetně výjevú dvou andělú, sesláním Ducha svatého, apoštolského shromáždění a znakem města. Součástí zdobení je stříbrná soška ukřižovaného Ježíše. Ta byla 2. března 1891 poškozena, když zloděj Josef Koptík z Běhařova urazil Ježíšovi nohy a ty následně prodal. Jak vidno problém zlodějú kovú má již svou letitou tradici.

 

zvon Vondra - Kristus

 

Jelikož má zvon nezvykle hluboký hlas laděný do Fis, dle pověsti prý rušil měšťany v Plzni (ale asi spíše ty klatovské), byl do něj udělán otvor. Zvláštní je, že otvor vyrazili právě v místě vrchnostenského erbu. O púvodu otvoru ve zvonu však existují i jiné pověsti a vlastně se pravý dúvod přesně neví. Dle mistra zvonaře Petra Rudolfa Manouška nejde o poškození a jedná se mezi zvony o unikát. Dalším nám známým „děravým“ zvonem je zvon v Normandii, který ale byl prostřelen při spojeneckém vylodění.

 

zvon Vondra - otvor

 

Prasklý zvon VONDRA

Dlouhá desetiletí zvonil lidem ve městě a okolí a dával jim pocit bezpečí. Jenže v předtuše zlých časů, jak to dle pověsti bývá, se stalo to, že 6. prosince 1938, když věžný Antonín Kubík údery na zvon ohlašoval požár v Pražské ulici v dílně řemeslníka Krauskopa, zvon praskl. Druhý den se poškození zvonu ověřilo. Od té doby se zvon odmlčel a nic se nedělo.


Zvuková ukázka poškozeného zvonu: zdroj [3]
Pro přehrátí audio ukázky klikněte výše na značku ►

 

Až 8. února 1940 byl za účasti lidí zvon spuštěn po jižní straně věže a nějaký čas vystaven na náměstí. Aby mohl být sundán kladkostrojem, muselo být několik žulových kvádrú kolem okna vyndáno. Dodnes je to patrné na jiné skladbě dozděných kamenú okolo okna. Zvon byl po železnici dopraven do Brna Husovic, do Svitavské ulice, kde sídlila firma Rudolfa Manouška, který zvon opravil vyvařováním. Zvon musel být dán do pece a pomalým zvyšováním teploty na 500 °C celý rozehřán. Tento proces trval skoro tři týdny. Dva týdny trvalo vychladnutí.

 

zvonu Vondra v dilne Rudolfa Manouska - 1940

Zvon Vondra v dílně R. Manouška – Brno Husovice (1940) zdroj [2]

 

Pro zvon Vondra bylo také vykováno nové srdce, které nyní váží 131 kg. To staré, 180 kg těžké, bylo příčinou puknutí zvonu. Po dopravení zvonu zpátky do Klatov byl 21. března 1940 zavěšen na Černou věž a na Bílou sobotu (23. března) již zvon Vondra opět zvonil.


zvonu Vondra tesne pred sejmutim z veze - asi 1939

Fotografie zvonu Vondra ještě před opravou v roce 1939.
Všimněte si tehdejší polohy zvonu – nebyl ještě zavěšen svým otvorem směrem na severní stranu. Za povšimnutí též stojí tehdejší oboustranné uspořádání zvonicích pák s lany.


vytahovani zvonu VONDRA zpet Cernou vez

Vytahování opraveného zvonu Vondra zpět na Černou věž (21. 3. 1940)

Jak nám ukazují fotografie zvonu pořízené před rokem 1940, byl zvon po opravě a opětovném vyzdvižení na věž pootočen v závěsu o devadesát stupňů. Zatímco charakteristický otvor zvonu Vondra před rokem 1940 směřoval na východní stranu zvonice směrem do dřevěné zvonové stolice, nyní směřuje na severní stranu, tedy viditelně k návštěvníkům Černé věže. Otočení zvonů v závěsu je běžnou praktikou, pokud pod údery srdce časem dojde k zeslabení věnce zvonu o více než patnáct procent. Je zajímavé, že věnec zvonu Vondra v původních místech zas tak velké opotřebení nevykazuje. Je možné, že toto otočení především souvisí se svařením zvonu, aby došlo ke změně napětí v kovu a nebylo opravené místo namáháno stejně jako při poškození.

 
Videoukázka z tehdejšího filmového týdeníku: zdroj [4]

 

 

Zvon VONDRA a válečné rekvírování zvonů

Zarážející je, že v době zabavování zvonů Němci pro válečné účely byl zvon Vondra tohoto uchráněn. Říká se, že to bylo díky dobrým stykům starosty města A. Rauschera a děkana Kropáčka s velícím německým důstojníkem. Pro vyšší nadřízené v německé armádě bylo poskytnuto sdělení, že by akce sundávání zvonu byla velmi technicky náročná a že by mohlo dojít k narušení statiky věže. Jelikož věž byla důležitý strategický bod, bylo od toho upuštěno. Je skutečně nepochopitelné, že tomuto hlášení někdo uvěřil, když dva roky před tímto hlášením byl zvon sundán, dopraven do Brna na opravu a opět zavěšen na věž. A tak snad jen souhra šťastných náhod již podruhé zachránila pro další generace klatovský zvon před roztavením.

Proč „již podruhé”? Poprvé totiž, pokud je nám dobře známo (informace z farní kroniky), měl zvon Vondra namále již za první světové války, kdy bylo Rakousko-Uherskem v Čechách zabaveno mnoho zvonů pro válečné účely – tzv. programová generální komise kovů. Armáda se ve městě domáhala nejen snesení zvonu Vondra z Černé věže, ale i též stržení veškerých měděných ozdob a plechů z nedávno nákladně rekonstruovaného arciděkanského kostela Panny Marie. Tedy, máme-li být přesní, nejednalo se o skutečné „zabavování”, které známe z pozdějších let, ale o jakési „nařízené vykupování” za (směšnou) cenu kovu. To však ve finále znamenalo vlastně totéž. Tak došlo i na Vondru! Do Klatov byl vyslán inženýr, který měl sundávání a výkup zvonů na starosti. Klatovští, kteří se Vondry nechtěli vzdát, ubytovali inženýra na místní faře, kde mu bylo neskutečně podstrojováno. V době válečného nedostatku bylo pochopitelné, že se inženýrovi z Klatov nechtělo. A tak se jeho původně několikadenní pobyt protáhl na několik měsíců. A zvon Vondra dále visel na Černé věži. Mizely však zvony jinde! Je jasné, že inženýr musel své setrvání ve městě ospravedlnit vůči nadřízenému generálovi, který jej do Klatov vyslal. Přísun cenného kovu tedy zajišťovaly zvony ze zvonic v okolí Klatov. To je též důvod, proč v některých okolních obcích viní za zrekvírování svého zvonu právě zvon Vondra, a tak ho nemají zrovna rádi. Nakonec došla generálovi trpělivost a inženýra z Klatov odvolal. Jako „vzpomínka” na tuto záchranu zvonu Vondra zbyly v Klatovech prázdné zvonice kostela sv. Vavřince („Studentský kostel”), jehož zvony svou zvonovinou definitivně zaplatily za zvon Vondra.

Zvon MARIE na Bílé věži

Mluvíme-li o možném zrekvírováním zvonu Vondra, musíme se ještě jednou přenést zpět do období 2. světové války, abychom zmínili situaci, kdy se kvůli Vondrovi obdobným způsobem málem naplnil osud jednoho ze zvonů na klatovské Bílé věži.

Zvon pojmenovaný Marie ulil r. 1759 mistr Petr Antonín Jacomini, z jehož rukou ten rok v Klatovech vzešly dva zvony: Vondra a právě Marie (prúměr 129 cm). Lze tedy s určitou nadsázkou říci, že zvon Marie je takovou „menší sestrou” zvonu Vondra. Je škoda, že tak trochu opomíjenou. Kolik Klatovanú o tomto zvonu ví? Zvon Vondra je zavěšen, jak víme, na Černé věži, zvon Marie na věži Bílé. Když Němci v r. 1942 rekvírovali české zvony, byl k roztavení určen Vondra. Ale Klatované všemožným způsobem intervenovali, kde jen mohli, v jeho prospěch. A tak protektorátní úřady rozhodly, že se místo něj obětuje Marie. Byla sňata a transportována do sběrného dvora v Karlíně. Ale k jejímu roztavení už naštěstí nedošlo a tak 5. července 1945 se vrátila zpět do Klatov.

Komu patří zvon VONDRA?

Asi každého Klatováka napadne: „Copa je tůto za ňákou divnou otázku?“ Ale i zdánlivě hloupá otázka může mít zajímavou odpověď! Zalistujme ve farní kronice a přenesme se do odbdobí tzv. první republiky.

V té době nevládl zrovna soulad mezi představiteli města a zdejší farností. Jablkem sváru byl kostel sv. Rocha (stával na místě bývalého Okresního úřadu, dnes Policie ČR). Kostel vznikl původně jako špitální kaple sv. Ducha již roku 1289 díky bohatému měšťanu Konrádu z Pomuku. Správu špitálu získal řád křížovníků s červenou hvězdou. Ale již po husitských válkách křižovníci špitál opustili, špitál a kostel přešly pod správu města. Při jedné z pozdějších přestaveb špitál i kostel dostaly nové zasvěcení podle sv. Rocha – ochránce před morovými epidemiemi. Po první světové válce byl kostelík městem předán k využívání Církvi československé husitské. Právě otázka vlastnictví a možného využívání kostela sv. Rocha asi odstartovala sérii vzájemných naschválú (lze říci až „klukovin“) mezi městem a farností.

Okamžik, který nás ale především zajímá, jsou Velikonoce, kdy tehdejší starosta přikázal na Velký pátek zvonit v poledne na zvon Vondra. To bylo onou pověstnou kapkou, kdy pohár trpělivosti přetekl. Odveta za tuto nehoráznost ze strany města na sebe nenechala dlouho čekat. Následovala soudní žaloba o určení vlastnictví zvonu Vondra! Po třinácti letech soudních peripetií (jak vidno „rychlé“ soudnictví má taktéž svou letitou tradici) bylo rozhodnuto následujícím a poněkud zajímavým způsobem. Zvon Vondra je majetkem města Klatovy, ale termíny jeho zvonění určuje farnost.

Dlužno dodat, že současný kalendář zvonění je určen po vzájemné dohodě obou stran.

 

zvon Vondra - rok 1922

Pohlednice zvonu Vondra z roku 1922
(zatím nejstarší snímek zvonu Vondra, který je nám znám)

 

Pravidelná zvonění na zvon VONDRA

Zvon Vondra zvoní při významných příležitostech, státních a církevních svátcích – viz Termíny zvonění. Zvon je zvoněn ručně, což je u tak velkého zvonu pochopitelnou samozřejmostí. I když se nejedná o největší zvon v naší republice (ale „JEN” o jeden z největších), má zvon několik zvláštností. Především jde o již zmíněný dodatečně vytvořený otvor v jeho plášti. Druhou výjimečností zvonu Vondra je velikost jeho výkyvu při zvonění (jedna z největších u našich tzv. „velkých zvonů”). Jedná se u takto velkého zvonu o skutečný unikát.


Ukázku zvonění na zvon Vondra najdete v článku: Klatovští zvoníci


zvon Vondra - zvoneni


zdroje:
  1. Přátelé české historie: Klatovský zvon "Vondra". [online]. 9. 3. 2011 [cit. 2013-11-02].
    Dostupné z: http://www.prateleceskehistorie.estranky.cz/clanky/historie---clanky/klatovsky-zvon--vondra-.html
  2. JUGMANNOVÁ, Pavla. Zvonické stránky: Mistr Rudolf Manoušek a jeho zvon Vondra - 3. část. [online]. 13. 7. 2006 [cit. 2013-11-02].
    Dostupné z: http://zvony.kyberprostor.cz/text.php?text_id=237
  3. Fonogramy – návraty po stopách zvuku: Hlas zvonů [radiové vysílání]. Český rozhlas 3 – stanice Vltava, duben 2003 [cit. 2013-11-02].
    Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/vltava/drama/_zprava/376057
  4. ČÁSLAVSKÝ K. a VANTUCH P. Česká televize: Hledání ztraceného času   Bim bam. [online]. [cit. 2013-11-02].
    Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/205522161510011-bim-bam/
  5. Klatovské listy 2011 [online]. [cit. 2018-09-28].
    Dostupné z: https://www.sumavanet.cz/icklatovy/user/prospekty_cz/Klatovske_listy_2011_FINAL.pdf
 dále O ZVONÍCÍCH