Fotografie Černé věže, zvonu Vondra, Klatovských zvoníků…
…a dalších zvonů a zvoníků, které jsme tak různě potkali. 😉
Po kliknutí na jednotlivé fotografie jsou fotografie zobrazeny ve větší velikosti a doplněny popisem a dalšími informacemi.
V roce 1547 byla zadána stavba městské věže (dnes Černé věže) mistru Antonínovi (Antonius de Sala, původem patrně Ital). Práce byly ukončeny v roce 1557 a čtyřhranná věž z mohutných kvádrů, se šesti podlažími a měděnou bání dodala klatovskému náměstí nový vzhled. V následujících desetiletích přibyly k věži další budovy – renesanční radnice, budova jezuitské koleje a barokní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce.
Dnešní podoba věže je známa od roku 1872. V roce 1870 byla stará báň shozena vichřicí. Místo, kam dopadla, je před radnicí vyznačeno v dláždění. Věž pak dostala jehlanovou střechu a její současná výška je 81,6 metrů. V dolní části věže je umístěn orloj navržený prof. Ferdinandem Vaňkem.
V horní části věže bydlel v minulosti věžný, který znělkou hlásné trubky ohlašoval večerní čas, zvláště od 22 hodin do čtvrté hodiny ranní obcházel po ochozu, obhlížel město, okolí a každou hodinu troubil do všech stran, aby lidé věděli, že skutečně bdí. Při zjištění požáru vyhlásil věžný poplach úderem srdce zvonu a podle počtu úderů lidé poznali, ve které čtvrti hoří. Po odchodu do důchodu posledního věžného Antonína Kubíka v roce 1962 již tato funkce nebyla obnovena. Tradici nočního troubení do všech stran v dnešní době převzala technika.
Po strmých 178 schodech nejdříve vystoupáte do výšky 40 m ke zvonu Vondra. Pokud v sobě ještě najdete sílu zdolat dalších 10 metrů (48 schodů), můžete vyjít na ochoz, kde se Vám naskytne výhled na klatovské náměstí, či do vzdálenějšího okolí.
Tato fotografie zachycuje pohled na klatovské náměstí od zvonu Vondra. Tento pohled se běžným návštěvníkům nenaskytne, neboť okna zvonice jsou mimo dobu zvonění uzavřená.
Pod ochozem věže jsou umístěny ze čtyř stran černé čtvercové ciferníky věžních hodin o rozměru 4,26 × 4,26 metru se zlatými číslicemi a ručkami. Na rozdíl od dnešních hodin velká ručka ukazuje hodiny a malá minuty! Ručka hodinová, která je pro spolehlivé odečtení času důležitější, je zde delší a tak lépe viditelná z dálky. Podobné ciferníky s menší ručkou minutovou se na věžních hodinách zhotovovaly, i když výjimečně, ještě až do konce 19. století.
Ve výši druhého patra budovy radnice je umístěn čtyřiadvacetihodinový orloj, navržený prof. Ferdinandem Vaňkem (*19. 12. 1849 – †29. 3. 1939). Gymnaziální profesor Ferdinand Vaněk byl také malířem a známým klatovským historikem, spoluautorem klatovského dílu Soupisu památek. Orloj byl řadu let nefunkční a opraven byl až v roce 2000 v rámci opravy radnice.
Téměř 300 let byla věž bez hodin. Teprve v roce 1853 byla práce zadána klatovskému mechaniku Janu Boškovi (Johann Buschek). V roce 1855 práci dokončil a hodinový stroj pracuje dodnes. V době zhotovení hodinového stroje šlo o jednoduchou konstrukci řešenou velmi neobvykle. Hodinový stroj je umístěn v polovině věže. Pohon hodinových ruček je realizován soustavou převodů a táhel až do prostoru hodinových ciferníků. Hodinový stroj je široký 208 cm, vysoký 47–49 cm a hluboký 71 cm. Kyvadlo má délku přes 1,5 metru.
Hodiny bylo nutné 1 krát denně klikou ručně natahovat. V roce 2004 bylo k původnímu stroji nainstalováno automatické natahovací zařízení, které dovoluje zachovat celý původní systém pohonu stroje závažími zavěšenými na lanech. Stroj tak zůstal zachován nejen v původním stavu, ale zařízení je konstruováno tak, aby jej bylo možné kdykoli v budoucnu odstavit a historicky cenný věžní hodinový stroj opět natahovat ručně.
V prvním patře Černé věže se nachází bývalá mučírna. Vyšetřující konšelé měli vstup do mučírny přímo z malého sálu radnice, kat měl samostatný vchod po točitých schodech z podzemní katovy uličky. Katův vchod je dnes zasypán a zazděn.
Díky mučírně v prvním patře, je vstup do Černé věže řešen úzkou uličkou ve zdi radnice, kterou nastoupáme do výšky druhého patra.
Po výstupu úzkou uličkou ve zdi radnice, jsou vystřídány úzké kamenné schody soustavou klasických dřevěných věžních schodů. Cestou na ochoz Vás čeká několik dřevěných mezipater. Na jednom z nich si můžete prohlédnout stroj věžních hodin, na jiném je zavěšen zvon Vondra – a na zbylých se můžete třeba jen tak vydýchat 😁.
Věžní hodiny odbíjejí čtvrtě na bronzový cimbál zavěšený vysoko ve věži a celé hodiny odbíjí nejprve odbíjecím kladívkem na okraj zvonu Vondra (viz obrázek) a poté na velký bronzový cimbál zavěšený ve špici věže vedle cimbálu čtvrťového.
Roku 1582 byl ulit velmi vznešený a kvalitní zvon jménem Bartoloměj Ondřej, lidově zvaný „Vondra“. Na věž byl za velké slávy vytažen ve středu 6. dubna 1583. Zvon vážil 4 950 kg. Bohužel tento krásný zvon se roztavil po velkém požáru v roce 1758.
Rok po požáru italský zvonař Peter Antonius Jacomini ulil (prý i ze zbytků původního roztaveného zvonu) zvon nový, který je o něco lehčí než ten předchozí. Zavěšen byl zvon následujícího roku 1760. Dolejší průměr zvonu ve věnci je 195 cm a na výšku měří 154 cm (180 cm včetně koruny). Zvon má nezvykle hluboký hlas laděný do Fis. Zvon dostal jméno staronové, tudíž „Vondra“.
Součástí bohatého zdobení je na jižní straně zvonu stříbrná soška ukřižovaného Ježíše. Ta byla 2. března 1891 poškozena, když zloděj Josef Koptík z Běhařova urazil Ježíšovi nohy a ty následně prodal.
Nezvykle hluboký hlas laděný do Fis (dle pověsti „prý“) rušil měšťany v Plzni (což je hloupost), tak byl do zvonu udělán otvor. O původu otvoru ve zvonu však existují i jiné pověsti a vlastně se pravý důvod přesně neví. Dle mistra zvonaře Petra Rudolfa Manouška nejde o poškození a jedná se mezi zvony o unikát.
Zvon je opatřen latinskými nápisy a jmény radních v čele s primasem Johanem Forstmaierem. Dále je zdoben akantovým a kartušovým zdobením, včetně výjevů dvou andělů, sesláním Ducha svatého, apoštolského shromáždění a pochopitelně znakem města.
Na zvonu nesmí chybět postava sv. Ondřeje, po kterém nese zvon své jméno. Najdeme ji na západní straně, v rokajové kartuši vrcholící mušlí a postavami andílků. Sv. Ondřej je znázorněn v kontrapostu, v dlouhém řaseném rouchu, s knihou opřenou o levý bok a s pravicí položenou na ondřejském kříži.
Určitou výjimečností zvonu Vondra je velikost jeho výkyvu při zvonění (jedna z největších u našich tzv. „velkých zvonů“). Opravdu se jedná u takto velkého zvonu (cca 4 tuny) o skutečný unikát.
To pochopitelně klade velké nároky na bezpečnost při zvonění. Díky tomu není možné pro běžného návštěvníka se na zvonění přijít podívat. Můžete ale alespoň zhlédnout video „zvonění na zvon Vondra“, které jsme pro Vás natočili.
I když k drobné obměně zvonického „ansámblu“ občas dojde, čítá skupina „Klatovských zvoníků“ (v roce 2018) deset stálých členů, kteří se dle svých časových možností střídají při pravidelných zvonění na zvon Vondra.
Kromě zvonění na zvon Vondra se „Klatovští zvoníci“ zúčastňují celorepublikového srazu zvoníků v Praze (30. dubna), který je pod záštitou kardinála Dominika Duky. Během pečlivě připraveného programu se kupříkladu dovídají zajímavé informace od předních kampanalogů.
Součástí celorepublikového srazu zvoníků v Praze (30. dubna) je zpravidla i prohlídka zvonů na věži katedrály sv. Víta, včetně našeho největšího zvonu – zvonu Zikmund. Celé zvonické setkání je zakončeno slavnostní zvonickou mší.
Někteří z nás se účastní tematických zájezdů po evropských zvonech. Díky tomu již měli možnost poznat zvony nejen u nás, ale i v zahraničí.
Zde jsme však zůstali „doma“ a vydali se za zvony na klatovskou Bílou věž – za zvony, které každého Klatováka svým hlasem denně doprovázejí, ale díky své nepřístupnosti je jen málokdo viděl.
Na snímku je vidět zvon Marie (ulit 1759, průměr 129 cm) – „menší sestra“ zvonu Vondra.
Skutečně jedinečným zážitkem pro nás bylo pozvání od pražských zvoníků z chrámu sv. Víta na slavnostní zvonění dne 16. listopadu 2019.
Při příležitosti 30. výročí kanonizace sv. Anežky České se po několikaleté odmlce a opravě opět rozezněl zvon Zikmund. Jde o největší český zvon s dolním průměrem 256 cm, výškou 203 cm a odhadovanou hmotností až 16,5 tuny.
16. listopad 2019 nám přinesl opravdu nezapomenutelný zvonický zážitek. Místo pouhé podívané na zvon Zikmund se nám (s dalšími pozvanými zvoníky z celé ČR) dostalo té cti si na tento největší český zvon společně zazvonit.
Dokonce jsme měli to štěstí, že jsme byli vybráni tento zvon rozhoupat. První údery tohoto majestátného zvonu v tento slavný den tedy vzešly z rukou (a potu! 😅) Klatovských zvoníků.
Možnost zazvonit si na největší zvon naší republiky (a to hned u příležitosti 30. výročí kanonizace sv. Anežky České) byl pro nás skutečně nezapomenutelný zážitek.
Naše poděkování patří všem, kteří se na umožnění tohoto zážitku všem pozvaným zvoníkům podíleli. Děkujeme!
Při naší další návštěvě klatovské Bílé věže jsme si řekli, že bychom měli (alespoň takto fotograficky) představit zdejší zvony, které jsou jinak nepřístupné.
Největší zvon Marie (též zván Maria) pochází z roku 1759. V roce 1850 přibyl další zvon, který ale byl za první světové války (v roce 1917) roztaven. V roce 1930 byl místo něj osazen nový zvon. Po poslední změně v roce 2004, kdy byl do Bílé věže přendán zvon z jezuitského kostela na náměstí, jsou vedle zvonu Marie v Bílé věži nad sebou umístěny zvony Václav a Pavel.
Návštěva klatovské Bílé věže nám nejen poskytla pohled na zdejší zvony, ale především i netradiční výhled na město Klatovy.
Na západní straně Bílé věže to je panorama Černé věže a kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce.
Výhled z klatovské Bílé věže nám poskytl nejen netradiční výhledy na panorama Klatov, ale i na další městské pamětihodnosti.
Na východní straně je to kupříkladu pohled na nově zrekonstruovaný Pawlík-Kiewegův nadační dům.
Stejně jako někteří z našich členů vyrážejí za zvony široko daleko, občas naopak zavítají kolegové zvoníci k nám.
V tomto případě nás navštívila parta východočeských zvoníků z Holic, kteří tam v kostele sv. Martina rozeznívají zvon Martin z roku 1499.
Někdy zvony ovlivňují i destinaci naší dovolené, nebo aspoň místa, která tam navštívíme.
V tomto případě jsme navštíli kolegy zvoníky v Rovensku pod Troskami, kde jsou na místní zvonici zavěšeny zvony velmi netradičním způsobem. Jak se na zvony zavěšené srdcem vzhůru zvoní pomocí šlapání, můžete vidět v krákém videu.
Konečně jsme se dokázali vyfotografovat v plné sestavě. Při letošním (2022) pouťovém zvonění jsme však také měli k tomu pádný důvod! Náš zvonický tým právě přijal do aktivní služby nového člena, respektive členku! Nyní tedy skupina Klatovských zvoníků čítá na deset zvoníků a jednu zvonířku1).
1) Podstatná jména končící v mužském rodě na „–ík“, mají pro ženský rod standardně příponu „-ice“. V některých případech však takto vytvořený ženský rod může působit komicky, například porodník → porodnice. Aby totéž nehrozilo v případě zvoník → zvonice, rozhodli se pražští zvonící od sv. Víta své členky nazývat zvonířkami (dle vzoru básník → básnířka). Tento výraz se ve zvonické komunitě rychle zabydlel a je nyní běžně používán.
V rámci předvánočního pásma Českého rozhlasu Radiožurnál navštívila klatovský zvon Vondra moderátorka Lucie Výborná se svým pořadem „Host Lucie Výborné“. Pro ty, kteří předvánoční povídání s několika zvoníky a místostarostou Klatov Ing. Martinem Křížem ve vysílání Českého rozhlasu Radiožurnál nestihli, doporučujeme archiv pořadu „Host Lucie Výborné“. 😉
Zvonické řemeslo přináší nejen radost ze zvonění, ale i pravidelnou starost o zvon. Zatímco pravidelné posouzení stavu závěsu srdce, ložisek apod. přenecháváme odborné údržbě renomovaného zvonaře, velikonoční čištění je v naší režii.
S Velikonocemi je v liturgii spjat obřad mytí nohou, v životě Klatovských zvoníků jsou tyto svátky spojeny s mytím zvonu. Říká se, že na Velikonoce odlétají zvony do Říma, kde jim požehná sám papež. Tak se před takovou návštěvou sluší zvon omést a čistou vodou bez jakýchkoliv saponátů zbavit zbytků prachu, který na něj po celý předchozí rok usedal.
V rámci Noci kostelů jsme se zajeli podívat na zvony a zvonění v sousedních Domažlicích.
Vidět jediného zvoníka, jak dokáže obsluhovat tři zvony zároveň bylo pro nás skutečným zážitkem! Pokusíme se alespoň pomocí videa zachyceného mobilem Vám tuto zvonickou „frajeřinu“ ukázat.
Zkrátkla… komu čest, tomu čest! 👍
Poté, co nám domažlický zvoník Jiří Kohout (na fotografii úplně vlevo) ukázal, jak lze najednou obsluhovat tři zvony najednou, přestavil nám zvony domažlické věže a umožnil nám i si na ně zazvonit.
Moc děkujeme za projevenou ochotu, skvělý a vstřícný přístup. Tak, ať Vám to nadále tak skvěle zvoní, pane kolego!
I když zvonění na zvon Vondra je svým způsobem pouze příležitostní záležitostí, je třeba zvon Vondra pravidelně kontrolovat a technicky udržovat.
Na údržbu zvonu Vondra do Klatov zajíždí zvonař pan Petr Rudolf Manoušek, který je vnukem zvonaře Rudolfa Manouška st., který v roce 1940 opravil praský zvon Vondra zavařením. Lze tedy říci, že starost o zvon Vondra je jeho rodinnou tradicí.
Na údržbu zvonu Vondra do Klatov příležitostně zavítá zvonař pan Petr Rudolf Manoušek (druhý zprava), který je vnukem zvonaře Rudolfa Manouška st., který v roce 1940 opravil praský zvon Vondra zavařením.
Přestože pan Manoušek navštěvuje Klatovy poměrně často, kupříkladu na přednášky o zvonech v místním HiFiKLUBU nebo občasné návštěvy se svou mobilní zvonkohrou, nenecháme si ujít možnost setkat se s ním přímo u zvonu Vondra.
Večer 6. prosince 1938 při ohlašování požáru zvon Vondra náhle praskl. Byla to na metr dvacet dlouhá prasklina.
Až v únoru 1940 byl zvon spuštěn z věže a následně dopraven do zvonařské firmy Rudolfa Manouška st., kde zvon opravili vyvařováním.
Na fotografii vidíme vnitřní stranu zvonu v místě opravy, která je zde patrná. Naopak na vnějším plášti je místo opravy zcela nerozeznatelné.
Asi nejdelší zvonění v celoročním „zvonickém seriálu” doprovází procesí s Klatovskou madonou (Panna Marie Klatovská). Obraz se nese v čele procesí z kostela Narození Panny Marie kolem klatovského náměstí.
Obraz Panny Marie Klatovské je kopií slavného obrazu Madonna del Sangue. Den zázraku Klatovské Panny Marie se odvíjí od 8. července 1685, kdy začal obraz na čele krvácet stejně jako jeho italský originál.
Při začátku zvonění je třeba rozkývat srdce zvonu, aby nedošlo k nárazu zvonu do nehybného srdce. U některých zvonů tedy zvoníci tzv. „chodí se srdcem“. V případě zvonu Vondra to však díky extrémnímu výkyvu není možné.
Řešením je startovací prkénko (tzv. „Startér“), které zprvu udržuje pohyb srdce se zvonem. V okamžiku, kdy dynamika srdce překročí výchylku zvonu, prkénko samo vypadne. Chcete to vidět? Podívejte se na video „zvon Vondra z žabí perspektivy“.