Zvoníci na Černé věži
Po dostavbě Černé věže v roce 1557 byl do věže zavěšen i nový zvon. Dá se tedy říci, že tímto rokem se začíná psát historie věžných na Černé věži, tedy i klatovských zvoníků. Většinu jejich jmen již zavál čas, ale možná by se alespoň některá dala dohledat v pečlivě vedených místních farních kronikách. Ale vyjmenovat všechny, to už nikdo nedokáže! Alespoň si zde v krátkosti můžeme připomenu poslední věžníky a zároveň i zvoníky. V 19. století se jednalo o členy rodiny Zacharů. Po nich, tj. od roku 1898, převzal roli Antonín Kubík starší. Po roce 1935 převzal zvonickou štafetu jeho syn Antonín Kubík mladší. Ten na věži sice vyrůstal, ale jako dospělý již na věži nebydlel.
Věžný na Černé věži
V horní části Černé věže bydlel v minulosti věžný, který znělkou hlásné trubky ohlašoval večerní čas, zvláště od 22 hodin do čtvrté hodiny ranní obcházel po ochozu, obhlížel město, okolí a každou hodinu troubil do všech stran, aby lidé věděli, že skutečně bdí. Při zjištění požáru vyhlásil věžný poplach úderem srdce zvonu a podle počtu úderů lidé poznali, ve které čtvrti hoří. Později již nebyl poplach vyhlašován pomocí zvonu, ale na Černou věž byl zaveden telefon. Jednalo se o úplně první telefon ve městě a spojoval věžného se strážnicí, která sídlila v budově radnice.
Poslední věžný pan Antonín Kubík ml. (foto okolo r. 1960).
Život ve věži však nebyl žádný med. Nejen kvůli neustálému chození do schodů, ale třeba i kvůli úzké vstupní chodbě do věže byl problém spoustu věcí dostat nahoru. Rodina proto využívala k tomu zřízený rumpál, který je dodnes k vidění na ochozu věže. Je ale pravda, že příliš se toho do věže stejně nevešlo. V dnešní době, kdy má každý člověk hromadu věcí, si jen těžko dokážeme představit, jak se osmičlenná rodina do malého prostoru poskládala.
Po odchodu do důchodu posledního věžného Antonína Kubíka v roce 1962 funkce věžného skončila a již nebyla obnovena. Tradici nočního troubení do všech stran v dnešní době převzala technika.
Poslední věžný na Černé věži
U postavy Antonína Kubíka ml. se trochu zastavíme, neboť byl nejen definitivně posledním věžným, ale i na dlouhou dobu posledním zvoníkem. Někteří klatovští pamětníci jej ještě pamatují osobně. Pro nás mladší, kteří jsme jej již nezažili, nám jej připomínají alespoň filmové záběry z dokumentárního pořadu Československé televize: „Z vysokého rodu“ (natočeno 1970). Po odchodu pana Kubíka do důchodu v roce 1962 se zvon Vondra již moc nepoužíval. Ruční zvonění na zvon Vondra nahradila magnetofonová nahrávka, stejně jako noční troubení. Obojí se však časem přestávalo používat úplně. A tak zvon utichl na několik desetiletí…
Dostupné z: https://
Z dlouhého spánku se zvon jen jednorázově probral v roce 1984 (přesně 22. října), při pohřbu tehdejšího předsedy Městského národního výboru Milana Mazucha. Pro tuto příležitost vznikla jednorázová „brigáda“ a jak sami její členi později řekli: „No, nějak jsme to odtahali“, protože v té době již nikdo pořádně nevěděl, jak se na tak velký zvon s tak velkou výchylkou vlastně zvoní.
A zvon na další léta opět utichl…
ZVONÍCI PO ROCE 1989
Svobodu nejen pro naši zem, ale i pro zvon Vondra přinesl listopad roku 1989. Již na přelomu roku 1989 a 1990 zvon svým hlubokým hlasem podporoval akce místního Občanského fóra. Úplně první zvonění po letité odmlce si tak zvon Vondra odbyl (a především „odbil“ 😉) v poledne 27. listopadu při začátku generální stávky, kdy na dvě hodiny přestala pracovat téměř polovina obyvatel a lidé doslova zaplavili centrální náměstí většiny československých měst. O měsíc později (29. prosince 1989) zvon Vondra vyzváněl v půl páté odpoledne na počest zvolení Václava Havla prezidentem republiky.
Z jednoho ze členů jednorázové zvonické party z roku 1984 (Zdeňka Tichého) se tak postupně stával hlavní zvoník nově vznikajících „Klatovských zvoníků“. Právě zásluhou lidí kolem pana Zdeňka Tichého zvon Vondra po roce 1989 nejen dočasně ožil, ale stal se pravidelnou kulisou všech významých výročí a událostí. Zvon a jeho příslušenství prošly opravou provedenou mistrem zvonařem Petrem Rudolfem Manouškem – vnuk Rudolfa Manouška (st.), který v roce 1940 ve své brněnské dílně zavařil prasklý zvon Vondra. Upraveny byly i okenice na zvonici a mnoho dalšího. Byl stanoven harmonogram akcí, při kterých zvon začal pravidelně zvonit (viz termíny zvonění).
Dostupné z: https://
V současné době převzal od pana Tichého vedení klatovských zvoníků jeho „zvonický žák“ Ján Hudač, kolem kterého se vytvořila parta zvoníků. I když k drobné obměně zvonického ansámblu občas dojde, čítá skupina „Klatovských zvoníků“ okolo deseti nadšenců, kteří se dle svých časových možností střídají při pravidelných zvonění na zvon Vondra. Jedním ze zvonicky významných dní, kdy se sejde celá skupina „Klatovských zvoníků“, je vánoční zvonění na Půlnoční mši. Je to okamžik, kdy si všichni po vykonání své zvonické povinnosti (poslední v daném roce), vzájemně přejí příjemné prožití vánočních svátků, mnoho štěstí a zdraví do dalšího roku.